Stanice X: Vodní kříž

Odkud se vzal ten obrovský kříž? 21. února 1729, dva měsíce po zimním slunovratu, byl vyplaven na břeh v Tullnu a vztyčen. Mystický "suvenýr" Dunaje, který se několikrát do roka mění z klidného toku v dravou řeku. Zpočátku se jednoduchému dřevěnému kříži klaněli jen rybáři a lodníci. Pak nechali měšťané postavit kapli. Přiléhá k zadní zdi bývalého "Strudelhofu", jehož základové zdi jsou součástí středověkého městského opevnění. Po stranách barokního kříže stojí dvě pískovcové sochy - svatého Jana Nepomuckého a svatého Karla Boromejského. Později jsou obě sochy postaveny před farním kostelem svatého Štěpána.

Záchranné lano a řeka osudu.

Obyvatelé Tullnu se však i nadále vydávají na pouť ke své vodní kapli. A tam na svátek Všech svatých vzpomínají na neznámé mrtvé, kteří přišli o život v divokých vodách. Protože Dunaj má jako každá velká řeka dvě tváře. Je to řeka života i osudu, živitelka i ničitelka. Bez své exponované polohy na břehu by se Tulln nikdy nestal římským táborem a námořní základnou. Babenberkové by jej míjeli, stejně jako obchodníci z celého světa. Když se však Dunaj vylije z břehů, když dlouhotrvající deště a ledové přívaly zaplaví hráze, cenný majetek a zboží jsou zničeny. Zničená úroda. Lidé a zvířata prchají. Řeka si vybírá svou daň na všech, kdo žijí na jejích březích.