Stanice VI: Wiener Straße

Přelom století v Tullnu. Bývalé sídlo Babenbergů zažívá nový vzestup. Krajinu města stále charakterizují voly a koňské povozy. Už dlouho zde ale zastavuje Františkolázeňská dráha. A nyní se staví železný most přes Dunaj. Čtyři tisíce obyvatel okresního města jsou kosmopolitní. Oblečeni v nedělních šatech se procházejí po Wiener Strasse na hlavní náměstí, které je od středověku rušným obchodním centrem. Obdivují sortiment vystavený v měšťanských obchodech, zkoušejí si nejnovější módní kousky z hlavního města Vídně. A na závěr si dopřejte kávu a kousek dortu v jedné z malých cukráren.

Respektovaná osoba v uniformě.

Rodina Schieleových nemá v Tullnu příliš dobrou pověst. Otec Adolf patří jako přednosta stanice k významným osobnostem města. Svou uniformou, mečem a plundrovaným kloboukem zdůrazňuje své postavení respektované osoby. Stejně jako jeho mladá žena Marie, dcera z bohaté rodiny, se cítí dobře jen v dobré společnosti. Když Schielesovi projížděli Vídeňskou ulicí na hlavní náměstí v kočáře taženém koňmi, vítali je ze všech stran. Tak to konvence vyžadují. Ale ne každý pozdrav je opětován. Proto si obyvatelé Tullnu za zavřenými dveřmi šeptají o aroganci přistěhovalců, kteří ve městě žijí teprve několik let. A stále si myslí, že jsou lepší než oni.

Dojmy z krajiny.

Vědí Schielesovi, jak o nich lidé mluví za jejich zády? Pro okolní svět se zdají být uvolnění. Otec Adolf při svých projížďkách kočárem taženým koňmi po Tullnu sbírá nejen motýly a minerály, ale také dojmy pro své krajinomalby. Egonův talent ovšem nemá. Už ve svých prvních portrétech a krajinomalbách razil nové cesty. O sto let později by to schieleovští badatelé nazvali "prolamováním tabu". A připomínají, že i mladý Schiele měl velmi zvláštní pohled na svět.